Čtenářský nepravidelník

5 knih, které mi změnily život aneb Chci se jmenovat Alžbětina Prknářová

Každá věc, která nás v životě potká, nám ten život trošičku změní. Někdy klepšímu, někdy k horšímu. Jedním z mých velkých měničů jsou knihy. Moje přeplněné knihovny v pražském bytě i v domě u rodičů jasně mluví o tom, kdo jsem. I když je pravda, že občas přemýšlím nad tím, co znamená fakt, že mám v knihovně vedle Alberta Camuse knihu Pýcha, předsudek a zombie.

pile of books in shallow focus photography
Photo by Pixabay on Pexels.com

Dámy a pánové, představuji vám pět knih, kterým vděčím za to, že jsem právě taková, jaká jsem v tuto chvíli.

Continue reading „5 knih, které mi změnily život aneb Chci se jmenovat Alžbětina Prknářová“

Reklamy
Vytaženo z deníku

Tři koruny, háčkovaný baret a bochník chleba

Je páteční odpoledne a já hloupá stojím už deset minut ve frontě u kasy. Čekání je delší, než jsem čekala, uvědomuji si a současně lituji svojí chyby – měla jsem přece jen využít delší řadu nakupujících a počkat si na expresních pokladnách. Vracet už se nemá cenu, za chvíli jsem na řadě, a tak čekám, až prodavačka dopípá vše potřebné a dostane peníze od zákaznice přede mnou. V tu chvíli ovšem přiběhne starší paní s účtenkou a chlebem. Prodavačka se na mě omluvně podívá, já pokrčím rameny a čekám.

Důchodkyně v háčkovaném baretu si stěžuje na fakt, že má na účtence jiný druh chleba.

“Toto je slunečnicový, ne žitný!”

“Paní, my žádný slunečnicový chleba nemáme…”

“Ale máte, prosím vás, nehrajte tady na mě hloupou a napípejte mi správný chleba!”

Prodavačka s povzdechem pokračuje v činnosti – vezme účtenku a chléb, něco chvíli mačká a za pár okamžiků už vyjíždí další papírek.

“Tak mi prosím doplaťte šest korun…”

“No to si děláte legraci, ne?” důchodkyně očima hledá podporu v lidech, kteří nejsou tak zákeřní a zlomyslní jako prodavačka, která jen dělá svoji práci.

Continue reading „Tři koruny, háčkovaný baret a bochník chleba“

Zápisky z biografu

The End of the F***ing World: psychopat a vyvrhelka na cestě pubertou

Poslední dva roky trávím spoustu času nad seriály a filmy. Viděla jsem nespočet dokumentů o všech možných věcech, prožila jsem kvanta filmových životů a seriálových romancí. Pak jsem ale viděla tenhle trailer a věděla jsem, že tohle je něco, co skutečně musím propásnout.

Continue reading „The End of the F***ing World: psychopat a vyvrhelka na cestě pubertou“

Vytaženo z deníku

Hudební pozůstatky z dětství vol. I

Určitě každý, kdo alespoň trochu poslouchá hudbu (a tím nemyslím jen rádio při řízení), má nějaké zbytky z dětství, které se objevily za pomoci rodičů, spolužáků a kamarádů, a zůstaly s ním až dosud. Některé hříchy mládí, chcete-li, které se už drží jen malíčkem na té římse, které se říká „aktuální playlist“. A v neposlední řadě i ty, které bohužel po několikaletém boji z římsy spadly.

Dlouhotrvající zbytky

1/3 – Divadlo Sklep

„David Vávra, Milan Šteindler, 14 let!“ Doteď mám vypáleno v hlavě. Recitace básní a scének z roku, kdy jsem ještě ani nebyla na světě, se mi stala oblíbenou zábavou. Nerozuměla jsem textu, nechápala jsem, proč se mu lidé v přehrávači tak smějí, proč můj otec dostává záchvat smíchu a musí zastavit auto na kraji silnice, aby se vysmál. Teď však plně chápu a patřím k početnému davu fanoušků a návštěvníků divadla Dobeška.

P. S. Doporučuji podívat se na Hřmění. Pokud však budete mít zájem o delší kousek, koukněte se na Mlýny. Napsal je Václav Havel a Karel Brynda a žádná jiná partička je nemůže zahrát tak skvěle!

Continue reading „Hudební pozůstatky z dětství vol. I“

Vytaženo z deníku

5 tipů pro pravidelnou tvorbu aneb Proč inspirace utíká za roh a jak ji chytit (II/III)

Vzhledem k práci, kterou dělám, jsem na sociálních sítích neustále. Chat na FB mám sice vypnutý, osobní účet na Instagramu na pracovním telefonu ani nezapínám, ale stejně jsem pořád online. Není potom divu, že jsem ze všech těch informací po večerech unavená. Chuť psát se snižuje s každou půlhodinou na internetu, chuť kreslit už dávno brečí někde pod postelí. A na četbu už vůbec nezbývá čas…

Počítač, internet konkrétně, mi v životě zabírá až moc místa, až moc času, až moc energie. Je to jako droga – mám dvě minuty času, tak rozkliknu nějaký článek, jenže najednou zjistím, že jsou tři hodiny ráno a já koukám na youtube na vážně divná videa. Například na tohle, které je sice divné, ale vážně oceňuji originalitu a vtipnost:

Jenže jak přestat? Jistě, teoreticky si stačí říct „teď přestanu“, jenže z mojí zkušenosti to tak úplně nejde – vždy totiž nastane fáze „ještě jeden článek“ nebo „už jen jedno video“… A znovu jsou tři ráno a já si tentokrát dělám test s názvem „Do jaké bradavické koleje by vás zařadil Moudrý klobouk?“ (to je jen příklad, už od Kamene mudrců dobře vím, že to je Zmijozel).

Continue reading „5 tipů pro pravidelnou tvorbu aneb Proč inspirace utíká za roh a jak ji chytit (II/III)“