S krosnou na zádech, Vytaženo z deníku

Jak se žije na Zlolandu VII – pár fotek z cesty do Wanaky

Za posledních pár dní se pouze změnilo místo mého pobytu. Ve čtvrtek jsme klasicky vyrazili na pláž – od půl osmé je tam pravidelně každý čtvrtek sraz Čechů (i cizinců) s hudebními nástroji, troškou toho alkoholu a sirkami. Oheň na pláži, pravidelné procvičování hlasivek i několika akordů na mé nové (dosud nepojmenované) ukulele. Z Christchurch jsme včera přejeli do Wanaky. Po cestě jsme se párkrát zastavili kochat a fotit…

Reklamy
Vytaženo z deníku

Jak se žije na Zlolandu VI – (ne)úspěšný první měsíc

Zatímco v Česku sněží a jsou námrazy, na Zélandu začíná léto. Člověk by čekal sluníčko, teplý oceán a ženy v šatech. Místo toho máme zataženo, dvanáct stupňů, déšť a vítr. Aspoň ty ženy v šatech tady občas někde vykouknou. Kiwáci jsou holt lidé zvyklí na tohle počasí…

Jsem tu měsíc, ale pořád mě to trošku překvapuje. Zatímco já jsem v bundě, šále a dlouhých kalhotech, chlapi tu chodí v kraťasích, tílkách a žabkách. Je fakt, že už jsem upustila od zhruba tří vrstev včetně svetru – i ve 12°C mi stačí koženkový křivák a šála. Občas mám dokonce i vyhrnuté legíny ke kolenům. To pravé otužení ale teprve přijde. Continue reading „Jak se žije na Zlolandu VI – (ne)úspěšný první měsíc“

S krosnou na zádech, Vytaženo z deníku

Jak se žije na Zlolandu V aneb První výlety a první koupání

Když už je člověk konečně zdravý a venku svítí sluníčko, co zbývá jiného než vyrazit na výlet?

A tak jsem během tří dnů dala hned dva výlety. První z nich, ten bez koupání, byl do města Akaroa. Do něj se dá dostat dvěma způsoby. Určitě i více, ale pro nás, jakožto obyvatele Christchurch, přišel vhod automobil. Continue reading „Jak se žije na Zlolandu V aneb První výlety a první koupání“

Vytaženo z deníku

Jak se žije na Zlolandu IV aneb Práci nemám, frisbee ano

Někde v podvědomí jsem měla ukrytou myšlenku, že po stěhování půjde všechno nádherně a už nebudu muset nic řešit. V novém pokojíčku jsem přes týden, větší část z té doby jsem ale ležela v posteli s obří rýmou, která mě potká vždy, když se rychle změní počasí.

Hledání práce

Už z Česka jsem rozeslala e-maily asi 20 tetovacím studiím v Christchurch s otázkou, zda nehledají někoho na pár hodin denně na recepci nebo úklid. A s mým životním příběhem. Odepsali ze tří míst a všechno to prý jsou rodinné podniky a nikoho cizího do svých kruhů nepouštějí. Takže jsem si řekla, že zbytek zkusím vyřešit až na místě.

Jenže napřed se musí vyřešit daňové číslo a číslo účtu. Pak jsem si pro jistotu našla jiné bydlení a dostala rýmu, takže jsem zalezla se zázvorem do postele. Po dni a půl odpočinku mi najednou psal kamarád, že pokud chci práci u něj v hotelu, musím se tam stihnout otočit ještě ten den. Continue reading „Jak se žije na Zlolandu IV aneb Práci nemám, frisbee ano“

Vytaženo z deníku

Jak se žije na Zlolandu III aneb První tři dny, první zbytečné nervy

Cesta úspěšně za mnou, život na Zélandu záhadně a napínavě přede mnou.

Na letišti na mě čekal Pepi a odvezl si mě do domečku ve čtvrti Linwood, kterému se říká Stojedenáctka a kde jsem bydlela i před dvěma lety. Dům stále stojí, pořád stejně krásný a plný lidí. Dostala jsem spaní na gauči v obýváku, všude jinde totiž bylo plno. A tak jsem zhruba od čtyř, kdy jsem přiletěla, až do deseti večer seděla na gauči a snažila se neusnout. Jetlag je věc příšerná, obzvlášť když jste se posunuli o dvanáct hodin dopředu.

Co všechno se musí vyřídit, když tu chcete pracovat?

Continue reading „Jak se žije na Zlolandu III aneb První tři dny, první zbytečné nervy“